Kontakty

O nás

Galerie 

Štěňata


Historie psů ČAU - ČAU a chovatelské stanice Z údolí sněženek


Čau čau

Dobrý den,

Dovolte mi, abych se představil. Jsem Čau – čau a jmenuji se Vigo. Osobně si myslím, že je to dostačující. Ovšem vzhledem k tomu, že se k původu našeho plemene váže plno různých fám a legend, rozhodl jsem se za podpory moudrých knih a jedné bezva rodiny, se kterou se naše plemeno kamarádí už víc než 20 let, že uvedu věci na pravou míru.

 

Historie našeho rodu začíná už v 11 století př.n.l., kdy se objevily zmínky o tzv. tatarských válečných psech s modrým jazykem. Kořeny mého rodu se dají vystopovat až k malým medvědům z Tibetu a Mandžuska, kteří mají rovněž modročerný jazyk a kvadratické tělo.V Číně kam moje rasa přišla v 11 století př.n.l., jsme změnili zaměření a stali se psi loveckými, pasteveckými a především strážními.

Šlechta nás s velkou oblibou hýčkala, byli jsme krmeni nejlepším masem a rýží, pečovala o nás armáda sluhů, na vycházky nás nezřídka doprovázela vojenská eskorta a občas jsme dokonce dostávali tituly a řády např. Kai Fu (místokrál).Členové našeho rodu, kteří se vyznačovali modrou barvou srsti byli velice vzácní a  mnichy používáni jako ochránci klášterů.

Ač to není příliš příjemné, byli jsme opravdu také chováni pro kožešinu a maso, které prý chutí připomíná skopové. V některých čínských provinciích se tak bohužel děje dodnes.

 

            V Evropě se o nás objevila první zmínka už ve 14 století našeho letopočtu v zápiscích slavného Marco Pola. Evropu jsme však osobně navštívili poprvé až koncem 18 století, kdy nás jako raritu přivezla loď Východoindické obchodní společnosti. Moji předkové byli dáni do ZOO a roku 1865 je dostala královna Viktorie a byli chováni v kleci ve Windsdorském paláci. Ve staré dobré Anglii se s chovem a vystavováním našeho plemene začalo v roce 1879 a odtud jsme se postupně začali šířit do zbytku Evropy a také za oceán do Ameriky. V roce 1906 vznikl Americký klub chovatelů psů Čau – čau a roku 1924 následoval Francouzský.

 

Tak se stalo, že se moji předkové a prapředkové dostali roku 1987 až do malé moravské vesničky do rodiny Jaromíra a Marie Kubalíkových a vznikla chovatelská stanice Z údolí sněženek, jejíž název hrdě nosím já i všichni kdo se zde narodili. A musím přiznat, že do lepší rodiny jsme se těžko mohli dostat. O tom svědčí i slova jednoho známého našich pánů, který pronesl: “V příštím životě bych chtěl být psem u Kubalíků“ Musím souhlasit, neboť my  jsme se postupem času systematicky zabydleli a v souladu s naší loveckou povahou, jsme odstranili  z domácnosti a blízkého okolí nevhodné společníky jako jsou třeba kočky, ježci, neopatrní ptáci a jiný dle nás nevhodný biologický odpad. Občas jsme nevhodně zasáhli i do stavu králíků, kachen a jiných pro páníčky užitečných zvířat,což se neshledalo právě s nejlepší reakcí, ale lovec je lovec…… Postupem času jsme tichou a nenápadnou taktikou přešli z pozice domácích mazlíčků do role vedoucí J  A musím říct, že v současné době máme již páníčky vycvičeny k naší plné spokojenosti.

Moje matka Gigi byla jedním z nejkrásnějších členů naší rodiny, byla tak úžasná, že odstartovala pěknou sérii výstavních úspěchů, které naši páníčkové se mnou a mými kamarády velice rádi sdílejí. Doufám, že stejně a i více budeme úspěšní i nadále.

Pokud se budete chtít o naší rodině dozvědět něco víc, prohlédnout si nás a naše úspěchy, nebo se podívat zda by u nás nebylo nějaké vhodné miminko k rozšíření Vaší rodiny, doporučuji Vám si pozorně naše stránky prohlédnout.

 

A na závěr nějaká ta legenda:

Strážcem klášterů a chrámů jsem se stal hlavně proto, že moje černá tlama odhání zlé duchy. Barvu jazyka jsem získal při stvoření světa, to když jsem slízal kousky noční oblohy která spadla na zem, aby uvolnila místo hvězdám.

 

                                                                      S pozdravem Čau – čau Váš Vigo

Výstavní ocenění